Všichni píšou dobře, jen já píšu špatně.
Musí to mít myšlenku, ale ta myšlenka z toho nesmí čouhat jak sláma z bot. Musí to být příběh, který čtenáře vtáhne a myšlenku mu předá pouze mimoděk.
Nesmí to být příliš mimočasové, jinak se s tím bude težko ztotožňovat, nějaká ta poznámka o Twittru by se tam vsunout měla. Ale zase to nemůže být příliš
současné, nepřežije to dlouho a bude to příliš všední. Když jsme u všednosti, rozhodně by tam neměly být klišé typu "čouhat jak sláma z bot", umístění takového
obratu je místo, ve kterém 45% čtenářů přestává číst.
Nesmí to být příliš dlouhé, ale krátké jako tweet také ne, to by to šlo rovnou zaštěbetat. A co jde zaštěbetat, prostě jinam vystavit nelze.
Mělo by to být snadno pochopitelná, rozhodně by se hned první větou neměla tvořit asociace na název písně, kterou téměř nikdo nezná. Bude to jen působit divně a vyvolá
ty nesprávné pocity.
Zcela vyloučeny jsou i pravopisné chyby nejdebože že někde bude chybět středník ve větě. Nebo, že tam bude čárka navíc. Za všech okolností je třeba vyvarovat se přechodníků, protože přechodníková policie je všude a jediný nesprávný přechodník tvrdě trestá.
Nebo lze "Jseš tu úplně zbytečně" pochopit pozitivně. Že je vlastně úplně zbytečné dodržovat uměle vytvořená pravidla. Pokud v nich není nenávist, nejsou žádné myšlenky tak bídné, aby nemohly být vypuštěny na svobodu. Svět prostě nemůže být horší, nejhůř bude stejný a to je riziko, které se podstupuje velice snadno.